Jsem paranoidní?

Dívám se na tebe
a nevím, co smím.
Zda mohu ti věřit,
jestli jen nesním.

Jsi často smutný,
tak zvláštně jiný.
Něco mi tajíš?
Máš pocit viny?

Řekni mi pravdu,
prosím, já smířím se s ní.
Vždyť čekám tu zradu
už spoustu dní.

Snad je to můj osud,
že zase mi lžeš.
Na velké šachovnici
mi shazuješ nedobytnou věž.

Pročpak to děláš?
Co mám očekávat?
Opravdu je něco,
čeho se mám obávat?

Žádám upřímnost a pravdu,
žádám ji hned.
Žádám ji přestože
nebude chutnat jako med.

Chtěla bych někdy,
v budoucí době,
poznat úctu a pokoru,
děkovat i sobě.

Teď žiji si denně
svůj falešný svět.
Žiji ho dále
křehká jako květ.