Sabath

Za hluboké noci v ještě hlubším sklepení
divoká pařba jede a žádná diskoška to není.
Ve světle svíc se rýsují "podivné" postavy,
hlava mi to nebere, co se asi takhle slaví?

Svůdná ženská těla, černé hadry, černé šmínky,
přitahují mě, zároveň asi budu potřebovat plínky.
Ustál jsem to, dech se tají,
k sobě dolů mě lákají,
mají dokonalé křivky i pohyby,
naráz odhazuji pochyby.

Jdu do nich po hlavě, jak je mým "dobrým" zvykem,
snad to nebude poslední soud se mnou, s hříšníkem.
Půjdu do toho vždy, ať mě čeká peklo či nebe,
aneb, kdo by chtěl žít věčně, teď se ptám sebe.
(I Tebe).