Ovádi

Seděl to čuník na břehu rybníka,
a s proutkem v ruce odháněl hmyz.
Z vesela hvízdal si, a rochnil kopýtka,
když tu ovád čuníka do ouška hryz.

Kvíkot se rozlehl, rozsáhlou plání,
do gatěk čuník malém si střík.
Slzičky bolestí v očka se vhání,
i lesem nese se,to bolestné "kvíííík !"

Bolest ho pohaní, špíčky se vlní,
rychlostí blesku uhání dál.
V tom v houští štekl vlk:" Co to tu voní?"
"Snad to jsou škvarky? Jak bych si dal ! "

Za zadkem psovitá šelma se valí,
Dumbo již není plachet pán.
Ouško se zvětšuje, jak silně pálí,
zlostně si chrochtá: "Však já ti dám ! "

Ale, to on vlítl do pasti, vlk štěstím vrní,
mne bídné bříško tuláka.
"Kolik tak asi, jelítko stojí?"
"A já mám celéhé čuňáka!"

Kotel si přichystal, vodu postavil,
sliny se sbíhají,a v bříšku kručí.
Pak vzhlédl k obloze, a oči vyvalil,
"Snad v hlavě mi hlady, tak trochu bzučí."

S roubíkem v rypáčku, dusil se čuník,
ne ale se strachem, nýbrž smíchem.
"To víš vlku, to je jen vosí roj, Vilík..!"
"A pořádně v kotlíku vodu mi míchej!"

Roj se dál zvětšoval, stín již je pohlil,
"Slyšel jsem, že prý teď padají letadla."
Chrochtl si čuník, když vlka zabil,
obrovskej eroplán - plechová hovada ..

Ponaučení?
Hovado může být jakýkoliv rozměrů, však jejich účinek je vždycky stejný .. dokážou pořádně nas...