Svlékání třešně

Hrubá a pevná její kůže
však proti ostří sekery málo zmůže.
Její ruce plody přetékající
zprva bílé nevinné lůno
pak rudé v ženu dospívající
a ty hraj stříbrná luno.
Ťal jsem a svlékl děvu
zřel slzy ni žádný pláč,
byl jsem něžný k tomu dřevu
a přec se ptalo: ,,Zač?"
Voněla životem a láskou
i jméno dostala živé,
povídal jsem si s tou kráskou
s jménem mé milé.
Ťal jsem a ťal dál
z šatů něžně vysvlékal,
zařezával hlouběji a hloub
vysvobodit jí z pevných pout.
Jméno dal jsem jí a život vzal,
když jsem dívku z třešně vyřezal.