O sovích snech

V stromoví
kde klíčí ticho lesa
sní sova
spánkem moudrých
aby poradit mohla potřebným
co dělat
a jak žít.

Vzdálené zvony venkova
zabrní těly v páteři
a procesí bez křížku vykročí
pro rady sovích nápadů
které pán temných nocí
uložil v hlavu
pod peří.

Již otevírá víčka svá
by pohledem uchvátila
z vybledlých rtů
prosby o radu
a sýčka
druha svého
posílá k domům zahoukat
aby vše zklidnil, utišil
předáním jistoty.