Vzpomínky na dětsví

Tehdy…když jsem byla malá…
Ještě na to vzpomínám…
Sice jen matně…
A obličej Tvůj už jen z fotek znám,
ale vybavuju si,
jak jsi mě na kolenou houpal,
vzpomínám, jak jsi mě pevně objímal
a jak krásně mi bylo v Tvém objetí
Jak hezky jsi mi říkal…
Pamatuju si Tvůj úsměv
a nikdy nezapomenu na to,
jak moc jsi mě měl rád.
Na lásku, která z Tebe vyzařovala,
i když je to dávno a já jsem byla malá
Zůstalo to ve mně.
Cítila jsem to…a cítím to dodnes…
I když jsi už dávno pryč…
Vím, že jsi tu se mnou…
Že mě máš pořád tak moc rád.

Já Tebe taky…

Jen mi slzy vhání do očí,
když vím, že tohle už Ti nikdy neřeknu.
Teď jen u hrobu Tvého,
tiše stávám a myslím na to,
jaké by to asi bylo,
kdybys neumřel…
Je to těžké si představit,
jaký by jsi asi byl…
Vždyť byla jsem 3 leté dítě, když jsi nás opustil!

Občas pláču
A myslím na Tebe…
Copak řekl by jsi na mě?
Byla bych ještě pořád ta Tvoje šikovná holčička?
Byl by jsi na mě hrdý?
Trápím se těmi otázkami,
ale víc mě trápí,
že už Ti nemůžu nikdy říct,
jak Tě mám moc ráda,
tati…