Čtvero ročních období

Nastalo jaro, pupeny stromů se nalévaly v očekávání budoucí květeny, Tráva se začala zelenat a kapky ranní rosy se třpytily na koncích stébel. Celá příroda se probouzela k životu. Jen panna kamenná, shlížela prázdnýma očima kamsi do dáli……………

Pod pannou kamennou, dva milenci se setkali.
Na malém paloučku obrostlém kaštany,
dostaveníčka si dávali.

Jaro pominulo, léto nastoupilo,
květy jak svíce omamně voněly,
když ti dva zamilovaní hlavy k sobě klonili.
polibek na chvíli jejich rty spojil,
do očí sobě hledíce, dech se jim tajil.

Koruny stromů jemně ševelily,
ptačí zpěv lahodně zněl.
Stejně jak poupě růžičky rostoucí opodál,
kvetla i jejich láska.

Přišel podzim, květy opadaly,
listí se zbarvilo,
zlatavě svítilo v odpoledním slunci.
Rudé listy se snášely k zemi,
každý krok šustil.
Brouzdali milenci zlatavou záplavou,
bok po boku sobě kráčeli.

Rok sešel se s rokem,
přišla zima, studená, plíživá.
Milenci necítili chlad,
v náruči teplé,
svou lásku ztvrzovali horoucími polibky.

Čas míjel rychlostí větru, prohánějícímu se holými větvemi korun stromů.

Opět tu bylo jaro, stromy zas obživly,
ptáci spustili svou serenádu.
Milenci nepřišli,
sobecký svět, nepustil sebe samé do srdce toho druhého.
Opustili pannu z kamene, zelenou stráňku, i stíny kaštanů.
Svou cestou dál putovali,
možná se setkají,
jen osud ví, co jim do vínku dal………