Hvězdopad

I. Na nebi hvězdy se třpytí,
k zemi jedna z nich letí.
Kulkou proděravělá,
smutkem ztrouchnivělá,
kdysi ve sny věřila.

II. Za oknem silueta se mihla,
kolik slov říct nestihla.
Město zářící,
jí vítající,
do náruče pouličních lamp padá,
svůj třpyt do rukou osudu vkládá,
Měsíc měla kdysi tak ráda.
ted v jejích paprskách smutek převládá.

III. " Přej si něco, padá hvězda..!"
chvílemi sen se jí zdá.
Pod listím přikrytá,
tíhu hlíny vítá.
Nad jejím třpytem chmíří létá,
zrnka štěstí lety odvátá....mrtvá...