Poděkování

Spolu jsme šli v tom jarním dešti.
Ten chtěl snad zchladit na mém spánku
sevření ocelových kleští
jako bych měla už na kahánku,
že zabloudím v tom vzdušném zámku
čekaje marně na pomoc.
Našels v mých verších novou stránku,
já děkuji Ti moc.

Dávat a brát, v tom je snad štěstí,
mám dojem, že jsem věčně v manku,
že nikdy se mi nepoštěstí
vyplnit zcela novou schránku
svých snů, které po tenkém lanku
šplhají k Tobě o pomoc.

Nevím, co budoucnost nám věští,
bezesné noci v polospánku
do štěstí nebo do neštěstí,
vylomí pro nás v plotě plaňku,
abychom v bezstarostném spánku
zavzpomínali na půlnoc?

Zamkls mě v sobě na sto zámků,
Tvé já má uhrančivou moc.
Zamkls mě v sobě na sto zámků,
já děkuji Ti moc.