Já vůbec netuším

Každé ráno máme nový den před sebou a víme, že večer pohřbí písně světla do hrobu zapomnění, aby vytvořily místo pro nová preludia dalšího dne. Jen některé tóny mají sílu odstrčit balvan přetěžký a oživí dny do doby, než slunce vyhasne.

Já vůbec netuším
kde slunce vychází
a zapadá.

Otrok
co naložil na hřbet tělo vlastní
vešel do stínu mého
a tak kroky mé
jsou pomalé tíhou noci probdělé.

Já vůbec netuším
že slunce vyšlo dávno již
když hledal jsem
světlo pro barvy tónů nových písní
ve kterých
kovové zvuky ocilky
rozezněly kosu broušenou
kostlivou rukou dámy věčně hladové.

Kdo napoví mi
kdy slunce zapadne
to vážně netuším
jen hledám dále
ty barvy tónů nových písní
abych na malou chvíli unavil
kostlivou ruku dámy věčně hladové.