Věneček

Příznakem dětství je,
je - li snad dětsví nemocí -
ta hloupá naděje
dobro vždy zlem přemoci

A hrát si s čímkoli
umět si představit
- nepsat úkoly!
že můžu čím chci být

Příznakem dětí, domnívám se
je ryzí čistota duše
já často usmívám se,
když odpovídají mi suše

Když neznáme odpověď
čas povídat si nemáme
kdy přiznat si, než právě teď
odpověď? že ji neznáme

A mně už unavuje věru
náš chytrý, dospělý svět
ten potýká se v šeru
kde barev nevidět

Můj věněček z kopretin
Vratťe mi, kde je?
Už nechci rozumu stín
Chci svět, jaký je

A proč je duha vlastně barevná?