"Náš svět"....?
"Náš svět"....?
Jdu ulicí.
Ticho mě ruší v přemýšlení.
Přemýšlení?...
Slyším svoje vlastní kroky.
Pravidelně dopadají na zem.
Kočka. Auto. Člověk.
Taky sem patřím.
Sem?
"Náš svět"...?
Plný záště, zklamání, neštěstí, zlomených srdcí.
Zakomplexovaných lidí.
Oběsit se na domácích dveřích.
Opustit svý kamarády.
Zničit si život.
Pro co?...
Ráno, tma.
Jdu ulicí.
Zvuky světa mě ruší v přemýšlení.
Přemýšlení?...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
jsi součástí..
života a dění..
chca nechca..
jiná volba není...
kolem jsou různý zvuci..hlušní..
snad pomohl by doktor..ušní .o)
11.02.2008 07:33:00 | Bean
V tomhle rozpoložení se člověk většinou dá buď na poezii nebo na chlast :o). Zvolila jsi dobře.
04.02.2008 22:06:00 | Demedalex
Hej tohle se mi moc líbí. Blíží se totiž mým pocitům. Hlavně ten pocit, když ticho ruší!
02.02.2008 10:24:00 | PoeziGirl
Myslím, že chápu.
Ten pocit vytržení z reality a zároveň sdílení s ostatními...kdy se člověk ptá :
proč tady jsem a kdo jsem vlastně já ?
Těžké otázky a ještě těžší odpovědi.
Ale věř mi, že pokud se ptáš, tak jdeš dobrým směrem:-)
Šťastnou cestu za světlem !
01.02.2008 23:39:00 | spare
Mno, možná jsem to zcela nepochopila, ale jsem si zkusila cosi vybavit, tak nějak jsem popřemýšlela o svém života dění a napadla mě, každodennost ... možná, že pro někoho už snad sterotyp? Věta slyším svoje kroky ... mi připomnělo úplně to samé, co popisuješ, když jdu sama a nepřemýšlím nad konkrétní věcí ...
01.02.2008 22:52:00 | NikitaNikaT.