Demokratická báseň

Píši demokratickou poezii,
jsem očarován tou možností,
že už nemusím být pro cizí,
svou báseň stavím do pózy.

Demokratická báseň je v tom,
že nemusím hlídat, co jde ze mě von.
Už tu nezvoní komunistický zvon,
a na banány se už nepořádá hon.

Mohu psát co mám na srdci,
mohu psát o komkoli jakékoli kecy.
Jenže takový já být nechci,
ty tu možnost nech si.

Mě už tahle zkažená společnost nebaví,
nebaví mě ty, co musejí být slavný.
Vždit je to tak trapný,
mě to přijde smutný.

Nechci šířit pomluvy dál a dál,
to bych sám sebe nepoznal.
Mě jen fascinuje ta možnost,
psát něco o někom až na kost.