Když se stýská

Od muže ve slušivém kabátku,
kabátku tajemnosti
a světlých kadeří,
přišlo mi psaní;
Vždy hovořil zastřeně
a plakal, když řádky psal,
žádal,
prosil o odpuštění
-jako už tolikrát
Provinil se svou lidskostí,
přátelstvím
a snahou změnit svět
v místo,
kde každá bytost,
každičká duše má naději,
protože vše kolem nás je krásné,
třeba obyčejný východ slunce,
první hvězda na večerní obloze,
ale ze všeho nejkrásnější
je úder lidského srdce,
které je branou k druhým lidem

Pak odjel
a my už se nikdy nesetkali.