Neplač má panenko

Neplač má panenko, neplač,
neboť každá tvá slza stéká po mém srdci
a zanechává na něm bolestivou stopu.

Neplač má panenko, neplač,
neboť ti smutek sluší, neplač,
neboť ti smutek sluší a já se na tvou krásu nemohu dívat,
když vím že ani zlomek z ní- z tebe, mi nikdy nebude patřit.

Neplač má panenko, neplač,
neboť když slza stéká po tvém dokonalém obličeji z bílého porcelánu,
musím sleddovat tvá víčka,
jak se přitisknou k černé lince na spodu oka ,
musím sledovat tvé dlouhé jemné řasy,
jak po sobě nechají sručkovat slzičku,
která před momentem vyklouzla zpod unaveného víčka,
musím sledovat tvé líce,
jak se jemně zachvějí, když po nich stéká ta křištálová kapka,
naplač, neboť musím sledovat tvá jemně pobledlá ústa,
v jejihž koutku se usadí třpitivá průzkumnice,
aby si odpočinula od dlouhé cesty,
neplač, neboť musím sledovat,
jak tvá křišťálem tvořená slza smutně cinkne o dno zlatého kalichu.

Neplač, neboť musím sbírat pírka z tvých křídel,
která opadávají jako naděje,
musím je sbírat a ukrývat před nástrahami světa,
když tebe jsem před nimi nedokázal uchránit,
tak alespon je.

Neplač má panenko, neplač, neboť tvé slzy jsou trestem za mé hříchy.

Neplač, neboť hřeším kvůli tvým slzám . . .