Utrpení

Tobě dnes někdo jiný,
sahá nestydatě na tělo
a já blázen, tě hledám ve svých snech.
Dodnes asi netušíš,
nemáš zdání, jak moc mě bolelo
vidět ten úsměv, na tvých rtech.

Vidět ten úšklebek,
ten výraz pohrdání.
Bolí to stejně jako by,
ti protloukaly hřeby dlaní.
Jako bys ležel, živý v temném hrobě.
Jako by i kotníky, ti stloukli k sobě.

A tvoje záda roztrhali bičem,
otevřeš ústa abys mohl křičet,
že ponížení tebe ponižují
a i kdybys prosil, že se neslitují.

A tak tu pomalu umíráš a život jde dál,
a už ti nevadí věci kterých si se tolik bál.
Ta bolest kterou už pomalu necítíš,
je utrpení,
však do stejné řeky nikdy nevstoupíš