Redukce jáství i prostoru

Dívka nohy v parku si holící…
Zkrat myslí!
Do krve, do krve si je drousící
Vlasy jarní zelení rozevláté
Sluncem ramena rozehřáté
Uvnitř chlad se brodící,
A na kameni kaluž rudá…

Dva pohledy vyměněny,
Mezi sestrou a její osobou…
Další lidé pomateni,
S bolestivým soucitem hledí
Na jednotu dvou, kteří se poznat nemohou

Nedaleká budova bosé
drny rozdrásaným během
mylnou záchranou,
Kachlová ulička, kachlová místnost
U zadní stěny kovová polička,
A jedno lůžko pro roztrhanou bytost

Již dříve spatřila v očích své příbuzné
Strach, prozření…
Za sebou dusot nohou jasně slyšela
Poháněna jejich očekáváním
S žiletkou v ruce na postel udýchaná usedla

Třes rukou, změť myšlenek
do bílého roucha bláznů jest oblečená
Oblékla ji jistota, jistota,
Že jiný háv nosit vpravdě nemá

Bílá matrace, po stranách držáky z bílého kovu
Za zády stěna - počátek redukce jejího prostoru
Přiběhnuvší s úlevou zbystří
předmět obav v prostěradle,
úsměvy na pokyn nejistě nasadivší,
sesednou se kolem zběhlice

Tři židle jí mlčky brání v útěku,
hlídána laskavými zraky, bez posměchu.
Dlouhovlasá snažící se její mysl rozptýlit
Spolužák prohlásiv: „Moje nervy!“
Svého uklidnění nevhodně rozhodl se docílit
Výsledkem jen mírná ironie v hlase ducha:
„Ty máš co říkat“ trhavě vlasy prohrabuje ruka

V dálce člověk nečekaný,
I to se ve snech děje
Z částeček šepotů doneslo se mi,
Že jest ve svých 20ti díky matce
v mém oboru studovaný

Další úbytek místa,
Skleničky, talíře odkládajíce na její vězení
Vidlička téměř dotkla se jí nahého třísla

Milovnice své volnosti svou lásku postupně ztratila
Díky psychické nevyrovnanosti,
když krví se nechtíc rukama druhého já zalila

Taktéž v půlhodince čistého času
Její podstata už je jen ona,
půlmetr vesmíru a tlak plný děsu
"Sebe jsem ztratila, mé vlastní já,
sebe jsem zazdila... 12 hodin někdo jiný,
12 hodin rozdvojená..."

„Probuzení! Hrozný sen?
Nebo jsem v andělském rouchu
opravdu snad usla jen…?“
Další tok myšlenek zaplňuje vědomí
Sama si od kořínků ke konečkům
Nepochopený, přetrvávající pocit a strach hladí
Pochopit tu situaci pomalu se snaží,
A snad se i daří…!