Hrátky
Hrátky
... sladký ...
němý, nic neříkajíc
popojel pohledem níž,
kde dotek očí rozžhavil
uhlík středobodu
tělesné touhy.
69 krát se Země zachvěla
pod tíhou jejich dopadů
z oblaků slastných doteků.
Umírající anděl v samé propasti Tvého bytí
šťasten kroužil do skonání . jeho či její.
snad obou, těch bláznů
co jdou krajinou
pro odměnu jedinou...
Ledy,
jenž ve stínu mléčné dráhy
tají,
v hloubi duše myšlenky zrají,
těla se k sobě tajně klaní,
v ruce se skrytou zbraní,
si Ti dva něžně hrají,
a nevědí že nemají
zatažený závěs ..
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
... my nemáme závěs vůbec :-D
(mimochodem, doporučuji povídku G.P. Zájezd, ta Ti osvětlí moji báseň - my jsme byli skutečně jediní z autobusu "v jiných rozměrech" - nejsme jen lidi slova, ale i činu :-D)
18.03.2008 12:30:00 | Levandule
až vzalo mi to dech, ani nevím co k tomu dodat...jen toužebně olíznu si ret. :-))
04.03.2008 21:49:00 | HannyJanny
Tak ta je.....Nemám slov, ale zanechala ve mně nezapomenutelný dojem :-)
02.03.2008 00:11:00 | Princezna.Smutněnka
vapiti.. Moc krasne jsi basen napsal.
Snadno poznáš že miluješ,
láskou se srdce rozehraje
a vůbec ničeho nelituješ
že závěs jen tak volně vlaje.
Studánka věčného prokletí,
skopne tě zase na zem,
ty budeš v lásce, v zajetí,
trpět tak jako blázen.
Až v jednou ráno procitneš,
v obětí bytosti prosté,
z lásky jí prstýnek navlíkneš,
buďte si ženou a mužem, jsme tu jen hosté!
14.02.2008 00:22:00 | carodejka
To je blbé...nikdy nevíš, kdo tě právě sleduje!
06.02.2008 20:08:00 | Chancer
Ufff........teda ten závěs mě vážně uzemnil....jdu si otevřít okno je mi nějak horko
06.02.2008 05:35:00 | Lucie Teru