(Ne)ptej se mě

Zeptej se mě,
jak se mám,
a já Ti povím, že je mi skvěle.
(Trochu moc slaně se usmívám
a schovávám šrámy na svým těle.)

Zeptej se mě,
kolik je hodin,
a já Ti povím, že není spěchat kam.
(Dobře však vím, že znova už se nenarodím,
a život mi mezi prsty utíká.)

Zeptej se mě,
kolik je mi let,
a já Ti povím, že jsem ještě mladá.
(Však nazpět toužím pootočit svět,
když smrt se zlehka do života vkrádá.)

Jen se mě neptej,
na co myslím, když mi tečou slzy;
neumím tak dobře lhát...
(Řekla bych Ti, že není vůbec brzy;
možná je už příliš pozdě umírat.)