Dívka x půda

Žíhání slunečních paprsků
chci spatřit ještě jednou,
s náručí plnou pamlsků
chci, abys byl se mnou.

Své tmavé vlasy pročesat
a nenechat svou mysl poklesat,
na Tebe myslet musím,
aspoň to zkusím.

Tělo se rozpadá,
duše mizí,
do tváře hlína padá
a výraz je cizí.

Nikdo by nepoznal
dívenku mladičkou,
soud již vykonal,
popad ji celičkou.

V tmavém hrobě
tělo leží,
patří Tobě?
Ne. Mně.
A čas dál běží...