Na zastávce

Do tváře déšť ti kane
každá kapka na očích vzplane
na rtech do krve se zbarví
s pláčem řeku na líci splaví

Déšť hříchy smívá
i ty slůvka nedůtklivá.
Rozžhaví tvé tělo do běla
a zchladí tvou duši v něm
nad hlavou kometa sletěla
mezi hvězdný sněm,
na zastávce točím se
a ruce do kříže rozpínám.
Mé tělo i duše další kapky chce
v rozplývajícím se tichu usínám.

Padám a s očima do nebe
mezi hvězdy, které znám
a přitom myslím pouze na tebe.