Hlasy

Slyším je, když zavřu oči,
každou noc si přijdou po mě,
lákají ven, sám nevím kam,
prohánějí se nám v domě.

Šeptají když spím v noci,
cosi mi říká, že mám jít,
já však nemám se zvednout sílu,
polsouchám, kde můžou být.

S oddechem jdu do koupelny,
pustím studenou vodu,
však ten v zrcadle nejsem já,
hned zrána dostávám těžkou sodu.

Dostávám od světa facku,
netuším však co se děje,
posadím se a zas slyším
těch hlasů celé reje.

Už nerozumím, nevnímám je,
jako mrtvý padám k zemi,
v křečích ještě prosím všecny
o jejich odpuštění.

Se slzami v očích se loučím,
hlasy v hlavě stále duní,
s tím pocitem že nemohu být
blízko více u ní...