Jak čas běží...
Jak čas běží...
- té malé korkové, koupené loni,
přibývají účtenky,
a na stvrzenkách z bankomatu –
v levém rohu -
se rychle snižuje částka,
co ji máme na živobytí…
Plusy mizí a mínusy rostou…
Jako v našem vztahu, oba mnoho čerpáme,
ale téměř nic nevracíme zpátky.
Asi jsme přečerpali účet.
Máme dluh.
Snad přijde exekuce.
Co by nám tak mohli vzít…
Společné vzpomínky ?
Nesu je ke dveřím s radostí,
nejsou příjemné.
Zůstal jen pocit křivdy na obou stranách :
Tvoje znechucení
- jsem prý příliš složitá.
Moje lítost
- tolik ztracených let.
Máme ale velký poklad.
Bude mu tolik, co našemu vztahu.
Je jedinečný a má něco od obou.
Odmítneme podrobit se exekuci ?
Zkusíme ten dluh zaplatit…snad.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Běhá mi mráz po zádech, fakt pěkný a taky držim palce
09.02.2008 00:04:00 | Rezi
...Pěkná...:)...u básní mám ráda, že se nad nimi musí přemýšlet. Někdy člověk pochopí, jindy ne...ale většinou mi z každé něco do života zůstane...:) i z téhle...děkuju:)
08.02.2008 17:38:00 | Jesus
Ano, Siorak to vystihl úplně přesně...ta exekuce je vlastně vysvobození, pomoc. Chvíli budeš na dně a to tě donutí vstát a jít zase dál! Pomůže ti to vzchopit se...
Vždyť se říká "co tě nezabije to tě posílí" ! ;-)
08.02.2008 15:59:00 | Chancer
lovče šuplíkový..
exekuce to je konečná
všechno na půl..
a pak..
než bude líp..
musíš býti statečná..
08.02.2008 09:00:00 | Bean
Společné vzpomínky ?
Nesu je ke dveřím s radostí,
nejsou příjemné,
pootvírám,
ze sklepení průvan se valí,
kdeco létá vzduchem,
leč,
těžítko duší v každém z nás,
přiková,
to odhodlání,
všeho nechat,
všechno vzdát.
Upínáme se k pokladu,
ví bůh,
proč.
Jednou se rozkutálí,
do všech stran,
do kapes po jedné minci vloží,
nám dvoum,
na zcestí.
Trošku jsme osiřeli...
Co ty na to?
Jsem panna,
a ty jsi orel.
Rozestýlám,
ty okno otvíráš...
P.S.
Čas prej všechno spraví,sem taky zvědavej:-) 1*
08.02.2008 08:57:00 | cevert