Zpověď mě samé
Zpověď mě samé
Anotace: Musela jsem se vypsat z myšlenek na uběhlá léta, kdy jsem myslela, že mám přátele... Nyní totiž už vím, že je mám a to opravdové, i když jen pár, ale dřív to bylo jiné...
Ale já nemohu zahnat mráz
Zkřehlá duše tluče svými křídly
Oči světla se zřekly
Temnota objímá mě svými chapadly
Černé myšlenky v noci mne napadly
Není lehké žít a nemít nic
Nemít nikoho, kdo by mě znal a měl rád víc
Než falešní kamarádi
Kde jste lidé, co jste se mi smály
Kdo na přátele jste si hrály
Tak kde jste, VY skety
Černé růže odkvétají poslední květy
I kdybych měla umřít, VY zemřete se mnou
Na tělech pocítíte hlínu hebkou
Až zasypou VÁS černí andělé
Tak mi snad chvilka klidu zůstane
Pak snad zase uvidím světla jas
Až zbavím se démonů, zbavím se VÁS
Tak snad budu mít klid
Tak snad budu moci o kráse světa snít
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Moc krásná báseň.Vím co prožíváš, nedávno jsem to taky prožil.Bude líp :).
15.02.2008 07:38:00 | Azazen
Ty jo...basnička ti krásně graduje, doufám, že všechen vztek jsi tady vyfitrovala ven, a ted uz to bude jen a jen lepší.
09.02.2008 15:13:00 | C.alwen
No po stylistické stránce máš i lepší básně. Rýmy občas vyznívají dost nepřirozeně a dosazeně, nýbrž celkový obsah je velice poutavý. Vztek z toho jen čiší, ale věř, že nikdy není nejhůř. I když si myslíš, že jsi naprosto sama, pak z černého dýmu velkého nic zjeví se kdosi v černém hábitu, kdo naplní tvou duši jemným světlem...
09.02.2008 09:28:00 | Miro Sparkus
Přátele budeš mít, jen stačí hledat, já jich mám taky pár a možná, že nikoho, ale to je život a člověk se s tím musí smířit. Jací jsou lide to my bohužel nezměníme. Jak bylo ve Sněženky a machři. To čeho se na nás dopustili jiní, s tím už se nějak vyrovnáme, ale horší je to s tím čeho jsme se na sebe dopustili sami. (nebo tak nějak)
08.02.2008 23:58:00 | Rezi
Myslím, že vím jak ti je, kdysi dávnou jsem podobnou básen napsala, ale tím, že končíš tak, že ti bude líp věř tomu, že bude.
08.02.2008 23:52:00 | Rezi