Cinkaj...

Noci sou teď zas dlouhý
a hvězdy na nebi můžou klidně spát,
protože dneska budu bdít já.

Bez dojetí, bez slz a bez trpkých úsměvů
se vracím domů ...
Na sedačce v tramvaji
je černou fixou napsáno
,, FORGET IT“

Vrací se ta neuchopitelná radost,
kterou sem cejtila po noci
v cizí náruči ...

V šerosvitu pouliční lampy
/co sklání se nad mojí postelí/
dokážu cejtit nepřítomný doteky.
A dokážu se vysmát násilníkovi,
protože teď sem silná ...
... ZAS SILNÁ ...

/ Mám kapsy plný rolniček... a cinkaj... cinkaj... cinkaj.../