Cyklista

Síle větru nastavena tvář,
šedý povrch silnice v rychlosti se míhá,
jedna noha stíhá druhou,
v rytmickém kmitu se tu střídá,
jako seřízený, promazaný stroj,
jen dál, podávat své výkony,
svaly touze přidaly křídla,
mezi vítězi, být v cíli oceněn…

Když teď,
sakra!
Kluku POZOR!!!
Skřípání brzd
a pištění gum po asfaltu,
míjí ho, snad o milimetry,
přesto letí v podivném saltu,
pak pád,
zde na vozovce končí,
přímo postřelený pták,
jen přední kolo, zdvižené do výše,
pomalu se točí…

To tiché prasknutí,
prolétlo snad i duší,
teď tu leží,
vteřiny, či minuty,
malý pohyb,
au! Bolesti prudké žahnutí!
Výhled na nebe zaclání,
vyděšená, ještě tak dětská tvář:
„Pane, já nechtěl jsem!“

Čeká na pomoc,
sedí tu,
bolestí, do klubíčka schoulená,
dřív tak ztepilá lidská postava,
a snad jen cyklistický závodník,
pochopit tohle dokáže,
končí
a místo ocenění v cíli,
na operační sál je odvážen…