Nemám zdání

Nemám zdání

Někdo žije pro budoucnost,
jiný zas pro zapadající slunce,
někomu zdá se zbytečný čas.
Někdo vidí kapku na skle jako skvost,
jiný neví, co znamená mince,
a někoho oslňuje lidský jas.

Slunce zapadá, kapky usychají,
po každém smutku po tváři stékají.
Mraky zalily se krví,
nejste poslední ani prvý.
Všechno jednou přebolí,
slunce zapadne a vyjde měsíc
a i když se tváře často solí,
vždy někdo usuší tento líc.

Čas je moudrý pán,
vládne, léčí, zabíjí,
když padáme, tak nás postaví
a i ten osud, co je nám dán
se s našimi tužbami míjí,
my jen žijeme jako ptáci létaví.

Slunce zapadlo,
stejně jako mé srdce padlo
jen malý plamen žhne a pálí,
a jistotu vidí až za dlouho v dáli.
Kdesi nahoře víla poletuje,
která v sobě lásku nese
a každý den ji někomu daruje,
třeba i mě jednou přinese.