Sobectví

Jít krajinou a jen tak si hrát,
jít dál a nevědět,
kdo v zemi zdejší dneska je král.

Netušit, kde lidé jsou
a zda se ještě vrátí.
Nestarat se, kam děti jdou
ať postará se máti.

Neohlížet se, nestarat,
jen jít dál a dál.
Nezapomenout, nemakat,
vždyť ty jsi ten, kdo si tak rád hrál.

Kráčet a zpívat si
a neohlížet se zpátky.
Jít a netušit,
že dnes jsou státní svátky.

Nestarat se o ty, kteří život dali nám,
nezajímat se o ty, jenž zapomněli,
že v dětství vlád jim král.

Nebýt zlý ni dobrý
a nechtít vědět kdo byl ten,
kdož nechal starci drobný.

Přijít domů, zavřít dveře,
zatáhnout závěsy, lehnout si a spát,
Netušit, že kolem domů prohnou se keře
a zastaví toho, kdo tak rád mát.

Když děti a starci
kolem se rozhlédnout.
Přijdou ti další,
a zastaví pro jednou -
zastaví duše a oči viděných,
nikdo nesmí vědět, že svět je šílených.