Žalmy

Nesčíslněkrát obehrané žalmy znovu se vrací ozvěnou
(jako písně probděných nocí)

Vlastně už nevnímám
melodie bolestí a slz
Jen šelest příbojových vln
když ospalý je příliv

V tom zapomenutém tichu
nějakých bezobsažných představ
malovaných dětskými pastelkami
po sněhobílých listech dnů

Klamavé historie všedna

Pláč stínů
a celá města
vystavěná do panelákových zdí nářků
odumírající náhražkovité pyramidy
polepené pseudoreklamními cáry papíru
a zdobenými sprejerskými hyeroglyfy
hlavolamů pseudoživotna

V kamenných tvářích
zbloudilých trosečníků
z vraků poztrácených
u břehů nadějí
a vykrádaných snů
o tom všem stále čteš
zatím nedopsanou novelu
Hlavní motto je "Se zabít . . ."

Kupodivu si vůbec neuvědomují
jak úspěšně se jim to daří
prostřednictvím cigaret,drog a alkoholu

Ó marnosti času!

Tvůj virtuální pomník
ční nade vším
jako iluze novodobé nespoutanosti svobody
za železnou oponou globálního světa

Tak dav pomatených zlatokopů
zmáhající Čilkutský průsmyk
plouží se blíž nebi až na sám konec všech cest
i ve střevíčkách na vysokém podpatku
(moderní hermafroditismus)

A závějemi hluboce zmrazených odpadků
svých ubohých světů
tančí v baletním představení „Kamenný kvítek“
nového Prokofjeva svou předposlední roli
až do trapného bezvědomí
Taková je předposlední derniéra

A s doměnkou na rtech
i hluboko v duši ukrývaný stud
neschopnosti vnímat a pochopit
že existuje ještě něco jiného
co sami v sobě mají uschováno
pro případ
. . . že by zapomněli
ale co povětšinou sami nikdy ani neobjeví
Nejsou totiž hledači prostých pravd
Nemají potřebu něco objevovat
Jen slzy sténání, bolest a proklínání všeho
co ještě zůstávalo kletbou nedotčeno . . .

Obehrané žalmy
jejichž ozvěny se odrážejí ode betonových zdí měst
jako večerní stínohry komediálních dramat
bez konce a happyendů

Zatím co "Veselé paničky Windsdorské"
zůstaly výzvou z plakátu toho pitomého večera
když poprvé usínala sama v neznámé posteli
neznámého cizího chlapa
o kterém věděla jen to
že to všechno dělá jinak
než je zvyklá
a zdálo se jí
že ji to ani nijak zvlášť nevzrušuje
protože má vlastně důvodný strach
jestli snad něco nechytla
protože spolu byli bez kondomů
a protože to bylo vícekrát
než by to bylo bývalo vhodné

Pitomá odevzdanost bezduché pomstě
kterou chtěla srovnat účet
který ovšem nikdo nevystavil
ale který si z nepochopitelného důvodu vymyslela
protože nepřišla na žádnou zásadní věc
kterou by ospravedlnila sobě samotné
svou vlastní lež

Zjistila nakonec že se odevzdává podivné představě
Že ten tak toužebně očekávaný zítřek
se jí vzdaluje stále víc a více
zatím co srdce se vysmívalo
vší té marnosti
usilovného sebepohřbívání
pod prostřenýni stoly dnů . . .

A přesto by mohlo být všechno i jinak
. . . . . .
protože to i jinak naštěstí bývá!
. . . . . .