Zase se opijem
Zase se opijem
I noční obloha ztratila svůj lesk
I když na loukách kvete krásné kvítí
Ze světa nezmizí všechen stesk
Včerejší láska, trocha vzteku
Jen spousta emocí a nikde žádnej cit
Navěky zalízt pod velkou deku
tak proč nic není, jak by mělo být?
Zase se opijem vínem jen za pár kaček
zase se opijem, vžycky je na co pít
Zase se opijem a dostanem pár facek
Krásně je na světě, krásné je žít
Možná jsme žili, to už je hodně dávno
Možná jsme věděli, co se má
Teď možná víme, co je, co není psáno
Už jenom zkoušíme, co to dá
Pár lahví vína, pár lahví polibků
Pár lahví vzteku a na víc nejsou prachy
pak zase zalezem do svejch příbytků
Vyplynou na povrch naše strachy...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
*- jo textík dobrý ...
-------------------------------------- * a něco k zamyšlení ...
.... je například dosti obtížné sledovat déle než deset vteřin dnešní skupinky školáků a středoškoláků. Neboť mně, který vyrostl v éře Jakubů sklářů, tedy ještě v časech esencialistického ideálu, byť korodujícího, připomínají přízraky. Všichni vypadají úplně stejně, všichni se snaží být „osobití“ tím, že zvolili nějaký styl nabídnutý mark etingem (byť třeba „guerillovým“). Buď jsou hip hop, punk, sk8 nebo gothic, případně emo, což jsou pro ně zřejmě jakási zásadní vymezení, ale pro mne je to všechno jeden veliký bůh jménem Styling, projev „jakoby neurózy“, která v malých dávkách napadla všechny děti doby. Když jsem byl já malým chlapcem, měli jsme všichni stejné tričko z Prioru, a přesto tvrdím, že jsme nebyli všichni tak stejní, jako jsou děti dnes. Byli jsme uniformním vnějškem nuceni budovat osobitý vnitřek. Dnes vnějšek zvítězil a na trhu je k dostání pestrá paleta vnějšků určených k „jakoby zvnitřnení“. Jen tento „jakoby vnitřek“ se osobnosti naší doby nejeví příliš nebezpečný a zatěžující.
Jistě je nebezpečné použít bezmyšlenkovitě na tuto skutečnost plamenomet kritiky, neboť bychom mohli snadno zjistit, že z něho šlehají jen jiskry nostalgie. Možná se před našima očima prostě vynořuje nová kultura, o níž si těžko můžeme troufnout tvrdit, že je horší – je jen zkrátka jiná. Na druhé straně: opravdu se můžeme smířit s kulturou, v níž nám nakonec nezbude než si vypůjčit identitu od svého psa?
- Jan Stern - " Média, psychoanalýza a jiné perverze "
11.02.2008 11:12:00 | HarryHH