Amulet

Nevěřím ve štěstí,
však v podvědomí-
stále mu chodívám v ústrety.
Všude zní pověsti,
že smůlu zlomí,
když v půlnoc jdeš na louku pro květy.

Na krku nosívám
štěstí, co děda
vtisknul mi do srdce ořechu.
Smůlu, tu nemívám,
když barva hnědá
svou vzpomínkou nutí mě do breku.

Dobře se daří,
vždy když mám u sebe
kostku z kulatých oblázků.
Nezdary mizí,
připomíná Tebe,
tak s láskou ji držím a pro lásku.

Ve vaku s rolničkou
pro dobrou náladu
schovány vzpomínky s nadějí.
Pak s duší maličkou,
kam jít si pro radu,
když dětské sny chtě-nechtě dospějí.

Teď stojím za plotem
s kouskem vás všech,
před sebou z budoucna náměstí.
Že šli jste mým životem,
patří vám vděk,
-TO- považuji za štěstí!