Sněží

Sněží.
Chytám vločky něžné,
co padají z tvých řas,
a ty, jak je běžné,
políbíš mě zas.

Toužím.
Chci Tě blíž a blíž.
Smím naléhat?
Jen Ty sama dobře víš,
jak vroucně mám Tě rád…

Jednou
až sníh ten roztaje,
budeš zase jen má.
Tehdy, lásko, dozraje
má lampa kouzelná.

Poprvé
ji pak pohladím
a budu si tě přát.
Dá bůh a já si poradím
s tím, jak milovat.

Nakonec
rozplyneš se mi,
jako už tolikrát.
Já sám pak tady na Zemi
budu sníh zahřívat…