Tonoucí

Tonoucí
S průzračnou vodou v zádech,
očekávám každý další nádech.
Já topící polykám a rdousím tělo,
zmítající se polní stéblo,
nabízím se hlubinám.
Mám v srdci kámen,
jenž ke dnu mě tahá,
ach jak krátká životní dráha.
Voda ničí můj pláč,
ptám se nač…?

Dochází poslední vzduch,
ustává mozkový vzruch.
Umírá láska, končí stesk,
vlastně vše co jsem kdy cítil,
také veškeré chvíle kdy jsem se mýlil.
Bez možnosti říci sbohem,
smiřuji se s věčným hrobem.

Možná budu další rybou v moři slz,
možná budu kámen na pobřeží,
po němž smrt s životem svůj další závod běží.