pověz mi měsíčku proč jsi mě vedl tmou?

Pověz mi měsíčku, když vedl jsi mě tmou

Tam k odlehlém paloučku, kde květiny nerostou

Proč jsi mě tam zavedl, proč jsi mě tam zval?

Copak jsem ti provedl. copak jsem udělal?

Proč tvé světlo pálí, proč cítím jeho pach?

Co skrývá se tam v dáli, proč sužuje mě strach?

Pověz mi měsíčku. Odpověz mi už

Bojím se měsíčku, tak odpověz mi už

po dlouhých 20 let jsem byl s tebou a hřál tě po nocích

tolikero jsme spolu prožili chvil. Znám každý tvůj hřích

oddaně jsem tě provázel a pomáhal ti měnit sny ve skutečnost

když po nocích jsi dováděl, když dokazoval jsi svou mužnost

Když bylo ti do breku, když jsi se smál

já zahříval tvou deku, do které jsi se před světem schovával

Nejsem vlastně nic. A přece jsem vše co máš

teď už mohu ti říct, že nad životem prohráváš

Tvé oči jsou zavřené, tvé tělo již spí

v naději beznadějné už nikdy se neprobudí

to né mé světlo tě pálí, to není jeho pach!

a kdo tam směje se v dáli? To je tvůj vrah!

zabil tě hloupý cit! jak snadno jsi se zaprodal!

ten jediný co tvé srdce mohl rozlomit! Ten co tě tolikrát pobodal!

Jak snadno se člověku věří! Jak snadno se dívce důvěřuje

a kdo teď nad tvým hrobem brečí a pocitů viny se zbavuje?

Ano už víš kam tě vedu? už víš co bude dál?

Já říct ti to nedovedu, ale nikdo nikdy tam nepospíchal

Už víš kde květiny nerostou? kde slunce nevychází?

Vím! chceš odpověď prostou! A ta sama se přec nabízí?!

Byla to tvá cesta poslední už nikdy nemůžeš se vátit zpět

Odbila hodina polední a ty zavítal jsi na onen svět!