Mrtvá nevěsta

Plamen svíčky v dlaních zhasnul bolest necítím,
zkuste víc a klidně vyrovnám se s tím.
Jenže její srdce tepe, ve mně dechu nezbývá,
a když nic mě nebolí, a když snesu cokoliv,
proč jen slzy dál si v očích ukrývám.

Plamen svíčky v dlaních zhasnul bolest necítím,
ať je mráz či pálí žár jsem svolná s vším,
srdce mé se vprasklo v půli,
tak co měl by kámen půlit,
když se v mlze ztratí cíl,
k čemu lásce, čím kdo byl,
a v očích mám jen led.
Přesto téct mou slzu nespatří už svět

Plamen svíčky v dlaních zhasnul bolest necítím,
ač jsem chladná a ty paprskem teplým.
Dala bych noci vlků, za kousek lásky tvé,
i přesto že necítím, a úplňků se nebojím,
prolila bych louže krve červené.

Plamen svíčky v dlaních zhasnul bolest necítím,
vinou cizí v srdcích blízký navždy spím.
Však citu ve mně zbývá,
a ciferník odpočítá,
tvé chvíle mnou spojené,
pod víkem rakve, vysněné,
přála bych si klidně hned,
abys k oltáři smě za ruku ty ved !

Plamen svíčky v dlaních zhasnul bolest necítím,
závoj odkládám a náhrobek leštím.
Krůčkama stoupám v strachu, na dušičce tvé,
že nežiji nezměním, však i po smrti toužím,
po prstýnku z lásky pravé utkané.

Plamen svíčky v dlaních zhasnul bolest necítím,
težko říct zda v smrti spím a nebo bdím.
Šaty z mraků sešité,
a perlami poseté.
Byly mi v rakev dány,
a v temný svět mi ukovány,
možná, že bys to i sved,
tak tedy za ruku mě k rakvi tedy veď !