Slunce

Slunce nad zenitem pomalu skládá krovky
Kolik večerů už takhle leželo,
rozpálené do běla,
vášnivě nedočkavé...
Slunce na úbytě,
slunce s fleky marmelády na mlsných rtech
Kolik plachetnic se potopilo na krovkách jeho sytých křídel
kolik gramofonových desek přehrálo svůj part
a rozloučilo se se světem bez potlesku

Hluchoněmé obecenstvo nepotěšíš...

Jak je možné, že je tolik barev duhy světu zapotřebí?
Tolik barev duhy a tak málo křídel k letu...

Operní posluchačstvo
se zpravidla nevyznačuje značným hudebním sluchem
Zrzavé operní zpěvačky roní slzy na pavlači
a polévají svou bílou kůži líhem
ve snaze zapomenout na hříchy mládí

Peří pestrobarevných papoušků snáší se pomalu k zemi
- malovanému džbánu po babičce
Je slyšet svistot rozbíjených střepů
"To ten smuteční pochod"
dí šilhavý rétorik

Slunce nad zenitem
slunce na krovkách svých křídel
zapadá...