Začíná to čistým papírem

Na počátku nebyla tma, ale čistý papír,
Alespoň, co se literárního vyjádření týká.
Papír, na který se dá vyjádřit vše, dokonce i mír,
Bezmoc, radost, slzy, smích a dokonce pýcha.

Vzniká to pomocí malých znaků alias písmen,
Znaků, které jsou stejné pro nemalou lidi skupinu.
Písmen, které po spojení vypadají jako běh klisen,
A já zrovna v tomto uspořádaném běhu plynu.

Plynu, a evidentně se mi to i docela daří,
Zastavím, až písmenka v hlavě déle mít nebudu.
Snad budu plout do doby, než na mě zaklepe stáří,
Pak už jen pod zem v naprostém klidu půjdu.

Na to si ale ještě nějaký ten pátek počkám,
Ale smrt je klid, co si každý po životě zaslouží.
Naštěstí nás takových lidí je víc, nejsem v tom sám,
A tak, až odejdu já, přijde po mě spisovatel další.

A další, další, no prostě furt,
Ať si technika postoupí jak jen chce.
Budou písmenka míchat, jak kdejaký jogurt,
Literatura, ta nevymře nikdy, přeci.