dávám sbohem spánku a křičím proti hodinám

.

.

Prolog

.

v očích mám
všechny mlhy Londýna
a navíc i tu vlčí
/ale bez těch jejich máků
protože žádné barvy nevnímám.../

.

.

dávám sbohem spánku a křičím proti hodinám

.

...v srdci všechny zvony Říma
někdo mi marně zvoní u dveří
trojský kůň dávno uvnitř dřímá
a já z pampelišek pápěří
neubráním svůj práh
před prachem cest i času

jak na koni tak na jehlách
a mířím rovnou k ďasu

v jednom uchu žíznivý velbloud
a na druhé jsem hluchá tak že
neslyším.......hlouběj než hloub
nic než nezvuky různé ráže

dočasně dobyté dobité léčím
i když léčkám jejich se vyhýbám
přesto mě berou ztečí
a svatý Petr ten je na rybách
tak před tou bránou zpívám sama
a buším do ní jako zběsilá
pak radši skočím za rybama
stejně těch dobytých byla přesila

pak ty římské zvony dozvoní
ten ďas mě tahá z vody ven
a teď je on zas jako na koni
- právě mi začal další den

dobré ráno dám svým nespánkům
vyspané hodiny na mne křičí
že ševci patří /ke/ svým verpánkům...

a mne ty rány rána ničí

.

.