O božím daru

Topím se v krvi vlastního já,
co nepocítil jsem už nepoznám,
je jen jeden život a nebo ne,
je těžko znát, co je neznámé.
Marně se snažím s pocitem žít,
že život řídí jakýsi div,
že nejsme sami v temnotě kosmu,
co si s tím bože, jen tady počnu.
Myšlenky bloudí světem sem a tam,
na Smrti loudím, chci znát její plán.
Nevím co zamýšlí, sám sebe se ptám,
říkám si chlapče, co nadělám.
Nelehko duši je, když bloudí sama,
správně to říkala už moje máma,
najdi si dítě mé, toho koho miluješ,
jinak svůj život marností prožiješ.
Sobeckost nemůže pozřít Tvůj cit,
cítit že miluješ, znamená žít.
Cesty jsou různé a nevedou vatou,
častokrát narazíš na duši svatou,
ty musíš rozpoznat, kde je Tvá cesta,
kde najdeš lásku a ne žádná gesta.
Znovu se utápím v krajině stínů,
budu snad žít nebo tu zhynu
a tak vám radím zanechnte sporů,
vždyť láska je v životě, darem od bohů.