Laying at the doors of death

Zmučené tělo – zkamenělo.
Pařáty kudlanky nábožné mávají mými údy
nábožné byly kdysi
teď zbyly už jen pudy.

Bílé stěny desinfekce nastolily vládu.
Černá křídla Ikarova mě zvou do svého hradu.

Tma, která je dýchavičná
mi moje smysly polyká.
horečná otázka se v tichu zajíká:
„KDO JSEM?“

…...

A náhle Tvé oči – studny naplněné
sají mně z těla vodu, co ve mně zhnila.

Vidím v nich lásku nezkalenou.

Ach, tedy vskutku bylo cosi proč jsem žila