Doufám

Ve stínu na chodníku
u zborcených patníků
sedím myslím na ni
na tu kterou raní
když nevím ani nevěřím
když tajně dojdu ke dveřím
za kterými poslouchám
už nedýchám-pouze doufám.

Na větvi nad zemí
u okna v přízemí
sedím myslím vzpomínám
od nuly zas začínám
nevím co se mohlo dít
že nedalo se jinak jít
ráda jsem byla že ji mám
doufám-ale umírám.

Na cestě k potoku
vedle tyček od plotu
hledím ani nevím kam
co vidím-říct si netroufám
vidím ji a stesk mě svírá
doufám-ale chybí víra
nevěřím a nezoufám
Mrtvá jsem...
...už nedoufám.