Cesta

Nevím
nežiju
nebo možná
ale nějak
nad rámec
je mi to šumafuk
asi
a nic za to
a přece
jen to není ono
uvidíme
už jsem si zvykla
nebolí to
pořád dokola
klíčovost otázek
CO KDO PROČ
ODKUD KUDY
JAK
víc
víc
jen vědět
jak to dohromady
souvisí
ale
ještě stále
mám dost času
jen nepropadat
nostalgii
slova slova
pro
proti
ale stojí to za to
i za tamto
však víte
uvnitř sebe tak nějak spokojená
na omak ne na oko
přinejmenším
podle pravidel
kašlu na to
hlavní je
co vím já
o sobě
zkrátka a dobře
myslíš
že mě znáš
věřím tomu
zbytečně dlouho
ale zdá se
že jsem prostě jiná
nehospodyňka
neprvníkategorienežádostivosti
prostě jiná
asi blázen
trochu
živelnost
skrytě viditelná
při uchopení
při proniknutí...
...pod povrch
jak bych to
ne nenacházím slova
tak se uvolni
nemusíme nikam
i když vlastně
já musím
nejspíš
obrušovat hrany
jednu po druhé
vytvářet ne rovnováhu
ne poměr
zdá se to ne srozumitelné
ale nedá se to popsat
musí se to cítit
v hlavě
v těle
jako tikot
jako pulzující jablko
z křehkého skla
jako smysl života
vepsaný do kůže při zrození
jako stav bezbřehé eufórie
možná to udělám
a možná přesně naopak
neznám odpovědi
i přes tušení možností
je to jako hra nebo cesta
do společné vzájemnosti
dvou bytostí
tak jak to poznat?
jak to souvisí
s prázdnotou?
čekání čekání
na něco
a přitom
stačí neváhat
oprostit se od předsudků
nebýt tím
kým si ostatní
myslí že jsme
být sebou
přinejmenším
a učit se tvářit
kamenně
a nad věcí
kdybychom třeba
dostali na frak
nic víc
nebo ano
ale do dneška
jsem na to nepřišla
takže
NIC