Pod tmavomodrou oblohou

Pod tmavomodrou oblohou
Kostel v Auvers stojí
Zlověstně ta obloha působí
Až křivky kostela
Se pod její tíží
Do zvláštních tvarů hroutí

Jak živý organismus
Ten kostel je
S okny v ultramarínu

Po cestě k němu selka se blíží
Po cestě co téměř jak řeka je
Zdá se, že kostel naproti ji jde
Možná uvítat jí chce

Tak si ten obraz vlastní život žije
Tolik zněj vyzařuje energie