ŽIVOT

Všude kolem spousta křiku,
pláče, krve i radosti.
Radosti matky,
které právě přibyly starosti.

Mládě otevírá svá očka,
očka modré jako nebe,
očka ne ledajaká -
jsou lidského mláděte.

Mláděte, které ještě netušíc,
co ho čeká, usmívá se na ty tvory,
stojící všude - kolem něj.

Ti mu úsměv oplatí,
neboť neodolají štěstí toho dítěte.
Dítete co neví,
jak to tu chodí.

Vidí pouze štěstí,
možná ani to.
Poznává. Poznává svět, barvy a tvary.
Věci, jenž mu byly v břísku matky neznámy.

Proč pláče?
Snad proto, že přišlo,
přišlo na tento zkažený svět.
Proč přišlo?
Snad proto, aby změnilo,
změnilo tento svět...