Nešťastná...

Vyprahlá ústa,
a v krku srdce.
Hloupá je pomsta,
slzy padaj mi na ruce.

Dnes hořká je i káva,
cukr nepomáhá.
Bojím se tmy,
olizuji si své popraskané rty.

Má básnická duše,
už na pomoc mi kluše.
I když síly své znovu sbírám,
je mi jasné, že tam dole pomalu umírám.

Nedokážeš nikdy pochopit co cítím,
a tak nesnaž se mi radit.
Snažím se apřesto nenávidím,
už nic nedá se zkazit.

Dýchám avšak stejně se dusím,
odrazit ode dna rychle se musím.
Pohlťuje mě mé temnější já,
avšak nikdo to nikdy nepozná.

Usínám, obsypána vavříny,
já vím...ani já nejsem bez viny...