Láska a Bolest

Seděla sama tiše v koutku,
slzy jí stékaly pomalounku.
Všude kolem temno bylo,
i srdce ji zahalilo.
Pak najednou, co to slyší - hlasy?
- od vedle k ní doléhají zvuky basy.
Tady snad nenajde chvíli klidu,
zase se kolem ní prodírají davy lidu.
Všichni jsou dál bez povšimnutí,
a najednou se zastaví mladík, co stojí za prohlédnutí.
Oči se setkaly,
rty se jim sepjaly.
Usmál se a setřel ji slzy,
temnota kolem zmizela brzy.
Už nebylo zlo a nebyla bolest,
byla jen láska a žádná lest.
Vypadala šťastná se svým princem,
se kterým se scházela pod měsícem.
Uplynuly dny, týdny i roky,
stále si vybavovaly ty kroky.
Kroky, které slýchávala,
když tam vždycky čekávala.
Jejich láska šťastná byla,
do té doby než spatřila...
Jak hrozná to věc - ta nevěra,
srdce jí tenkrát sevřela.
Sbohem řekla mu tehdy jen,
a skončila se svým životem...