Zpomínka....

Tápu jen tak přírodou ,
hledám holku pohodovou,
jenž pochopí duši mou neměnnou.
Přes všechny potíže co život dvou přináší,
velkou trpělivostí a láskou k muži přenáší.
Samota mne bez ženy tíží,
padá déšť po tváří níž a níž,chlad oči mlží,
a tak ,na nebe shlížím ,
snad rád bych byl ,ve tvých očích blíž.
Být sám hospodyňkou v domácnosti,
byť jsem také z masa i kostí ,
však býti bez milované bytosti,
už mám za ty léta dosti.

Neobdivuj ,to je jen bolest na duší,
jenž nikomu nesluší...