Předěly

Předěly času míjím
Nemyslím na Greenwich
Byl by bláznivý nápad
otočit se a vykročit zase zpět
(ale kdo ví jak to všechno ještě bude)

Snad vydám se na zvláštní pouť
Projdu se Evropou
Půjdu až do Santiaga de Compostela
Jen tak - snad abych se ujistil
jak dojít konce světla
a svázat to přetržené
mezi večerem a svítáním
mezi zrozením a koncem
a pak třeba . . .
protančit noc plnou ohnivého flamenca
a zase jednou skutečně pocítit
jaké to je
----------------------------------
. . . b ý t zase s e b o u . . .
----------------------------------
Snad vydám se až na samý konec světa
až tam
odkud zrána sténá Nút
když povít musí slunce

Až tam
kde vprostřed pouště
ztracena je moje opuštěná studna
Až tam jít
někam skoro na sám konec světa . . .

Konečně oživit svou duši zmrtvělou
neživými stíny dnů plynoucích
jako voda v bájné řece Acherón
stejně jako ze životů jen nevýrazné stíny
mizí někde mezi perspektivami mrakodrapů
našich bezděčných potřeb všechno mít
zatímco nevšímavá lhostejnost nevnímá
zoufalou potřebu jak svou vlastní duši napojit

-----------------
. . . . N E . . .
-----------------
Už nemohu a ani nechci
vnímat a míjet jen neživé stíny
podivně bezbarvých bytostí
po nichž zůstává nevýrazná pachuť
a oceán nicneříkajících slov . . .

Cítím jak v sobě
sám odumírám
když zaslechnu je promlouvat
pouhé siluety lidí . . .

Podivná je to
pouť bez konce
. . . nekonečná . . .