Poslední Soud

A Bůh rozpoutal hrozné peklo
A já u toho nemohoucně stál!
mnoho litrů krve kolem nohou teklo,
i Satan se toho činu, hrozně bál.
Strachem se třásl,nemaje sil.
svou krutost poslal v zapomnění.
není divu, že tak dlouho žil,
v zemi, kde žádné slitování není.
teď však v roli toho hodnějšího stojí,
ale u nikoho také nemá zastání.
toho slabého se teď bojí,
jak kruté toto poznání.

Z ničehož nic na obloze se zjevil,
hlava šedivá, snad z mnoha starostí.
“já z vašich hříchů, mnohé jsem slevil“
Teď váš nevděk, oplácím vám krutostí!

Začalo hřmít,a kruté blesky ťaly vše.
Domy,stromy, ba i lidská pokolení.
zničeny jsou i Bohu vystavěné věže,
už nikdo není, kdo nad mrtvými se skloní.

Byl to ten krutý den, Poslední Soud.
nikdo nepřežil, jen já sám.
Z úrodné země, je teď troud,
sakra, co z toho života teď mám?
Prý přežil jsem jen, abych to všechno viděl,
abych příště spokojil se s málem.
Ano, i za sebe jsem se styděl,
a pomalu umíral žalem.

teď koukám kolem sebe zděšeně,
vidím smutek a tmu jen.
povím vám s klidem, vznešeně,
že jednou, už nemusí to být už jen sen!