Úplněk

Úplněk

Na nebi vychází měsíc,
- tak strašně kulatý,
že nestačí na něj ani záplaty.

Dívka stojící na střeše budovy,
hledí kolem sebe - tam, po nebi,
tisíce světel
a ona - připadá si, jakoby byla poslední.

Hlava vzhůru jí stoupá,
ne, není slepá, natož pak hloupá,
natahuje ruce,
smutek jí svázal ruce.

Poslední pohled dolů,
všechno se s ní točí,
víčka těžknou,
ruce chvějí se,
nikdo nečeká..

Zavál vítr
- jako zlověstné znamení,
a tak se dívka
k poslednímu kroku osmělí,...

Padá, nic už nezbývá,
svět nevnímá,
stejně se na něm pouze trápila.

---

Bílá labuť k zemi letí,
z oblohy se sype peří,
déšť slzy omývá
a zmařený život nikdo nevnímá.